Povahové testy štěňat

Testy povahy.
Analýza chovaní štěňat není žádným vynálezem tohoto desetiletí - již ve dvacátých letech existovali vědci a znalci psů, kteří se vydatně zabývali touto tématikou. Fortunate Fields Project byl vyvinut ve Švýcarsku a patří mezi první testy povah vypovídajících o budoucím vývoji štěněte. Tento test sloužil k výběru ovčáků, kteří měli být vhodní pro výcvik slepeckých psů.

Fuller, Scott a Pfaffenberger
Ve 40. a 50. letech se Američané John Fuller a John Paul Scott podrobně zabývali chováním mladých psů. Jejich výsledky vyhodnotil a zpracoval Clarence Pfaffenberger v knize The New Knowledge of Dog Behavior (Nové znalosti o chováni psů). Výsledky uvedené řady výzkumu usnadňuji výběr štěňat vhodných jako slepečtí psi. Procentuální část úspěšně vycvičených psů stoupl z devíti procent běžných v minulosti (40.1éta) na skvělých 60 procent (60. léta)! Pfaffenberger zdůrazňuje důležitost genetických vloh, ale i naléhavost rané socializace psů. K jeho koncepci patří rovněž zkoušky povahy: sledujeme, jak štěně reaguje na neznámé situace, studujeme jeho chováni vůči cizím osobám a jeho celkové chovaní a projevy. Pfaffenberger prokázal, že podstatné povahové vlastnosti se projevují již ve věku od osmi do dvanácti týdnů.

William Campbell
Za první test štěňat, který byl zpřístupněn také široké veřejnosti, můžeme děkovat Američanovi Williamu Cainpbellovi. Jeho kniha Behavior Problems in Dogs (Problémy v chovaní psů) se často cituje a používá ještě dnes. Třebaže se rešerše psychologu zvířat vztahuji většinou k problémům chování zvírat obecně, jeho kniha obsahuje celou kapitolu zabývající se výhradně chováním štěňat a úspěšným testem povahy štěňat. Campbellův test dnes používá celá řada chovatelů a jiných znalců psů a vysoce si ho cení.

Joachim a Wendy Volhardovi
V posledních letech se dostal do módy ještě další test štěňat, který spočívá na modelech jeho předchůdců a byl začleněn do nového systému hodnocení povah psů. Volhardův test, jehož pět prvních kroků je shodných s Campbellovým testem, je zaměřen na vyhodnoceni individuálního temperamentu jednotlivých štěňat. Testuje se:
· dominantní chováni
· podřízenost
· samostatnost
· poslušnost,
· pracovní potenciál
· sociální chováni

1.fáze testu: Ochota štěněte navazovat kontakty.
Štěně se oddělí od sourozenců ve vrhu a výpusti se na libovolném místě. Poté si klekneme kousek od něj na zem, jemně zatleskáme a pokusíme se štěně přilákat. V tomto případě je rozumné nelákat štěně směrem k jeho pelíšku, ale raději opačným směrem. Nyní sledujeme, jak se štěně chová. Přichází se zvednutým ocáskem, poskakuje kolem nás a chňapá nám dokonce po rukou? Pokud ano, můžeme předpokládat, že máme co do činění s velmi dominantním psem. Chová-li se otevřeně, vstřícně, ale současně přátelsky (například olizuje ruce testovací osoby), je to pro nás známkou toho, že jde sice o sebevědomé štěně, ale současně štěně ochotné uznávat autoritu člověka. Štěňata, která nereaguji na zatleskáni nebo se projevují bázlivě, jsou viditelně introvertní a nemají žádný zvláštní zájem o kontakt s lidmi.

2. fáze testu: Je štěně ochotno následovat člověka?
Povstaneme a vzdálíme se od štěněte. Zde je důležité štěně opravdu pozorovat. Jak se v tomto okamžiku chová? Následuje testovací osobu neprodleně se zvednutým ocáskem, nebo ponechá ocásek spuštěný? Váhá štěně, než se rozběhne za testovací osobou, nebo dokonce běží jiným směrem? Štěňata, která sledují testovací osobu neprodleně, jsou ochotna uznat člověka jako vůdce smečky .Jestliže se zdráhají následovat odcházejícího člověka, můžeme očekávat, že se z nich vyvinou nezávislí a poměrně svéhlaví psi.

3.fáze testu: Jak štěně reaguje na přetočení?
V této fázi testu převalíme štěně na hřbet a přidržíme ho v této poloze zhruba 30 vteřin. Reakcí některých psů na takové jednaní je silné vzpouzeni se, vrčení a kousaní. Takové chovaní samozřejmě ukazuje silné sebevědomí a vyslovenou dominanci. Jestliže se štěně vzpouzí a vrčí, aniž by se pokoušelo kousnout, je poněkud méně dominantní. Přejeme-li si dobře vychovatelného rodinného psa, měli bychom možná raději sáhnout po štěněti, které v tomto testu nereaguje tak bouřlivě. Dobré je, jestliže se štěně nejdříve vzpouzí, ale pak se rychle zklidní, jakmile s ním navážeme zrakový kontakt. Psi, kteří se vůbec nebraní proti poloze na hřbetě, mají sklon k podřízenosti. Tento test nám poskytne základní informace také o tom, jak si bude pes schopen poradit ve stresových situacích.

4.fáze testu: Sociální dominance.
Posadíme se vedle stojícího štěněte a začneme ho hladit od hlavy směrem k ocasu. Hlazení musí pokračovat, dokud pes neprojeví jednoznačnou reakci. Poskakuje kolem, chňapá po ruce a pádluje tlapkami? Hopká štěně kolem, vyzývá člověka ke hře, aniž by chňaplo po ruce? Pokouši se olizovat člověku obličej? Olizuje mu ruce a převaluje se na zemi? Běží pryč? V této fázi testu se zkouši, zda je štěně ochotno vystavit se určitému chováni člověka, aniž by proti němu bojovalo. Vyskakovaní a chňapání jsou pokusy dominovat člověku. Odbíhaní znamená nezávislost. Jestliže štěně ochotně přijímá hlazení, můžeme předpokládat, že jde o psa, který je ochoten bez protestu se podvolit dominanci člověka.

5. fáze testu: Chování při ztrátě kontroly.
Nyní zvedneme štěně ze země a držíme ho ve vzduchu zhruba 30 vteřin. Zde je důležité, abychom štěně drželi správně, aby jeho chováni nebylo ovlivněno nepříjemnými pocity. Také zde lze pozorovat jednoznačně dominantní chováni štěněte: vysloveně dominantní pes se bude vzpouzet, bude vrčet a kousat. S klesající dominanci štěněte mizí také snaha kousnout. Psi, kteří jsou založeni méně dominantně, se proti této poloze nijak nebraní a dokonce olizuji prsty testovací osoby. Jestliže štěně vůbec nereaguje a ztuhne ve strnulé poloze, máme co do činění s velmi introvertním nebo bojácným exemplářem.

6. fáze testu: Aportování.
Během šesté fáze testu se testuje ochota štěněte přinášet předměty. Přidřepneme si ke štěněti a vzbudíme jeho pozornost zmuchlanou papírovou kuličkou. Jakmile se štěně fixuje na papírovou kuličku, odhodíme ji do vzdálenosti několika málo metrů. Nyní se můžeme setkat s několika různými projevy chováni:
· Pes běží za papírovou kuličkou, zvedne ji a utíká s ní pryč.
· Pes následuje sice předmět, ale bez zájmu vedle něj zůstane stát.
· Pes aportuje papírovou kuličku a přinese ji k testovací osobě.
· Štěně se sice pohne směrem, kterým jsme předmět odhodili, ale vpůli cesty ztratí zájem.
· Vůbec nezareaguje.

Při tomto pokusu samozřejmě nejde jen o samotné aportovaní: psi, kteří jsou ochotni aportovat, většinou také ochotně spolupracuji s člověkem. Často je lze použit pro nejrůznější oblasti a bývají poměrně dobře cvičitelní i jako slepečtí psi.

7. fáze testu: Citlivost na nepříjemné pocity.
Chceme-li zjistit citlivost štěněte na nepříjemné pocity, stiskneme lehce mezi palcem a ukazovákem (pozor na nehty - ty nesmíme použit nikdy!) volnou kůži mezi prsty přední tlapy. Pomalu počítáme do deseti a plynule přitom zvyšujeme tlak. Jakmile štěně projeví nevoli nebo se pokouši odtáhnout tlapu, zkoušku ihned přerušíme. Štěňata, která projevují nepříjemné pocity hned nebo bezprostředně po dvou vteřinách, reaguji na nepříjemné pocity citlivěji.

8. fáze testu: Sluch.
K tomuto testu nepotřebujeme nic jiného než starou plechovku a lžíci. Lžící několikrát udeříme na plechovku a pozorujeme, jak štěně reaguje na tento neznámy zvuk. Někteří psi naslouchají, pokoušejí se zvuk lokalizovat a zdroj hluku obíhají se štěkáním. Jiní se nehnou z místa, ale nahlas štěkají. Existují však také štěňata, která se cíleně pokoušejí přiběhnout ke zdroji hluku. Jejich sluch je mimořádně citlivý a schopný lokalizovat zdroj zvuku. Jestliže se štěně schovává nebo vůbec nereaguje, je bojácné, bez zájmu, nebo podle okolností dokonce hluché.

9. fáze testu: Zrak.
Zde je cílem otestovat, jak pes reaguje na neznámé předměty. Volhardovi doporučuji upevnit na provaz velký ručník a pohybovat jím v blízkosti štěněte. Štěňata, která ručník napadají a zakusují se do něj, jsou velmi dominantní a odvážná. Méně dominantní, ale ještě sebevědomá jsou štěňata, která sledují ručník s vysoko zdviženým ocasem a štěkají. Projevuje-li pes zájem a snaží-li se prohlednout si důkladně neznámý přemet zblízka, můžeme jeho chováni hodnotit jako inteligentní. Stažený ocas a útěk jsou problematické reakce.

Vyhodnocení:
Štěňata, která se ve většině testovacích fází projevila jako nespoutaná, odvážná a útočná, mají sklon k dominanci a agresivitě. V nesprávných rukou se z nich snadno vyvinou nekontrolovatelní kousaví psi vzpouzející se lidské autoritě. Takoví psi patři jen do rukou odpovědných a zkušených osob.
Jestliže se štěně břehem jednotlivých fází testu projevuje sice sebevědomě, ale neprojevuje se u něj přehnané dominantní chováni, jedna se podle všeho o psa, který je ochoten uznávat člověka jako autoritu. I ten však potřebuje zkušeného ‚ důsledného majitele, který nedovolí svému psovi, aby mu dominoval. Nezkušeni majitelé psů mívají s příliš sebevědomými psy často potíže, protože jejich výchova přesahuje jejich možnosti.
Štěňata, která se během fází testu projevují jako otevřená, přátelská a s velkým zájmem o veškeré děni, aniž by byla příliš razná a razantní, bývají zpravidla poměrně bezproblémová. Většinou jsou schopna rychle se přizpůsobit nezvyklým situacím a jejich výcvik bývá snadný. Vzhledem k jejich temperamentu vsak mohou přinášet starosti v případech, kdy k rodině patří malé děti nebo staří lidé.
Jestliže jsou v naší rodině malé děti nebo staří lidé, vybereme si raději štěně, které se během testu projevovalo poněkud méně sebevědomě. To se bude stále snažit poslouchat svého pána a jeho výchova bývá zpravidla snadná. Takoví psi se i při styku se slabšími lidmi a malými dětmi projevují jako ohleduplní a opatrní.
Štěňata, která se během testu chovala spíše zdrženlivě, trpí nedostatkem sebevědomí. Později budou neustále vyhledávat úzký kontakt se svým majitelem a v neznámých situacích se budou chovat bojácně. Takoví psi patří do rukou trpělivým a láskyplným majitelům, kteří svého psa nikdy nepřetěžují.
Existují také štěňata, která se během celého testu chovají s naprostým nezájmem. Ta jsou nezávislá a o člověka nejeví nikdy příliš velký zájem. Takoví psi se často i v budoucnu projevují jako svéhlaví samotáři a podivíni, kteří dávají najevo, že svého majitele vlastně k přežití nijak nepotřebují.

Text Gabriela Metzová